Mlejn Dubecko, to je stavba veliká, má hodně zákoutí. A mlejnský stroje jsou do něj vestavěny s péčí starejch mistrů. Ale možná tam straší!

Za dobu, co mlejn pekařům dodává cennou surovinu na pečení, se v něm už vystřídalo několik generací mlynářů.

Minulej režim tuhle budovu s duší uzavřel. Ale s příchodem svobody se stroje daly opět do pohybu. Nevím přesně, jesli se všem poddubeckejm mlynářům dostalo klidnýho odpočinku.

Občas jsou ve mlejně slyšet lidský hlasy. V určitejch chvílích to vypadá, jakoby se spolu bavili třebas čtyři lidičky. Skoro jako návštěva nějakej exkurze.

Když se však do vyšších pater upaluje mlynář podívat, nikdy žádný návštěvníky neobjeví. Možná se jedná o souzvuk prvorepublikovejch strojů a transmisí, možná tady promlouvaj sami duchové našeho mlejna. Těžko říct. Každopádně z toho někdy až zamrazí v zádech i starýho vodníka.

Vodník Dubečák